Sokolov,
Mám rád tu partu kolem Péti Starka, krásný letiště, žádný hledaní letadla v kukuřici nebo v řepce, stuhy namotaný na ruličkách, bezva catering. Slovy klasika: ceny mírné, obsluha vzorná. Dan dneska nelítá a obsluhuje výpočetní centrum (na jedničku). Tady je prostě radost jezdit. Jen ta dálka… Původně jsem měl trošku nutkání letos Sokolov vynechat, ale pak stačilo pár telefonů od kamarádů, a už v tom zase jedu. Rozhodnuti vyrazit na závody bylo na poslední chvíli ani přezout na letní gumy jsem nestihl. Plánuju vyrazit v klídku po obědě, ale těsně před odjezdem mě ještě volá Sopťa, ať rozhodně vezmu svoje letadla na EPA. Tak běžím do sklepa, kde se snažím zprovoznit trosky z posledních závodu. A mám to. Je něco málo po čtvrté a já se vydávám na cestu. U Tesca doplňuju pohonné hmoty, při placení mám pocit, že jsem omylem natankoval Johnyho Wolkera. Po par hodinách jízdy v dešti dojíždím do Říčan, kde zapínám navigaci a zjišťuju, že jsem absolutně ztracený a ani Google mě nedokáže najit. Volám Sopťovi a s pomocí přítele na telefonu za chvilku parkuju u něj na dvoře. Jelikož začalo zase pršet a je docela dost hodin, dáme večeři a pokračujeme v další cestě až ráno. Tímto se omlouvám Poštákovi a Janě, že jsem nestihl dorazit do Sokolova o den dřív, i když spacák a alkohol jsem měl vzorně nachystaný. Těsně před letištěm potkáváme Karla s Bolkem a společně pokračuje až na plochu, kde se radostně vítáme. Při té příležitosti si Fík vzpomene, že nechal rádio doma, a tak zatímco jiní zalétávají svoje stroje, vyráží k domovu pro vysílačku. Dávám si kafe a relaxuju. Přeci si nerozbiju éro ještě před závodem. Při pozorovaní letadla Pada nevím, jestli zalítává nebo má epileptický záchvat. Taky Karel ukazuje na svém dvoumotoráku Hornet užasnou leteckou akrobacii. Rád sleduju Karlovu tvorbu, je strašně šikovný a nápaditý, tak snad mu to vydrží i do dalších let. A už je čas na „brífing“. Přivítáme nováčka Vaška Tylla a jde se na to. Lítá to všem moc pěkně a je na co koukat. Sopťa prolítá tištěnkou Zera Enrica a ta padá k zemi, kde začíná hořet. Iluze sestřelu dotažená k dokonalosti. Péťa vyráží neohroženě hasit. Ani ne proto, aby zachránil Zero, chce jen uchránit Sokolov pro příští generace. Tady, v těchhle končinách, nikdy nevíš, kdy natrefíš na uhlí. Naštěstí se mu přestup k dobrovolným hasičům vydařil a po chvilce je požár uhašený. Taky Karel má smůlu, nějaký uličník mu proletěl trupem a chirurgicky mu ho rozřízl. Následně se trosky letadla rozletěly na všechna možná i nemožná místa, a tak muže začít hra najdi motor. Tahle hra je hodně oblíbená mezi piloty a hraje se snad na každých závodech. Karel má tu výhodu, že hledá motory dva, to se to jinak hledá. Já mám prozatím štěstí, jenom jsem se někým lehce štrejchl a přišel o servo na křidélku, tak lehce do trimuju a pokračuju v letu. Po chvilce sekám stuhu a ta zůstává na křídle, teď už éro nejde moc řídit. Toho využívá Pad a vrhá se na mne. I když jsem „zraněný“, nemám v úmyslu mu dát svoji kůži zadarmo. Při jednom útoku jsem mu nalomil křídlo a Pad radši přistává. To je snad poprvé co po strážce se mnou přistává Pad a ne já (já teda většinou neřízeně Padám). Dneska jsem si toho kluka užil ve vzduchu maximálně. V Acesu 3x a 4xv EPA. Dostat ho heatu není zrovna výhra, je to taková škodná v kurníku, než se rozkoukáš tak zmiznou stuhy. Proto je pro většinu pilotu úleva, když aspoň někdy zmizne Pad dřív než stuhy. Na výsledkové listině asi nikoho nepřekvapí že první byl Pad, druhý Riki a pak je tady překvapení, třetí jsem dolítal já, Fíkovi chybělo osm bodu do finále, tak to bylo těsný. Nováček Vašek lítal s Dorou od Starka nebojácně a už na prvních závodech zazářil, když předlétal našeho nejlepšího pilota vícemotorových letadel Karla. Tohle jsem vůbec nečekal, tak snad o něm ještě na dalších závodech ještě uslyšíme. Teda myslím o Vaškovi, s Karlem se určitě zase rádi potkáme. K večeru je dolítáno, pomalu balíme, loučíme se s „pozemním personálem“ a vyrážíme k domovu.
Díky… Tak zas příště. Zbek